Dělení parfémů podle koncentrace
Parfémy se rozlišují podle procentuálního zastoupení parfémové kompozice (jednoduše řečeno podle intenzity vůně). Zbytek směsi zastupuje ve většině případů koncentrovaný líh; někdy se používá olej, případně směs olejů a vosků, kdy je výsledkem tuhý parfém.
- Čistý parfém (extrait) - 20 - 40 % (obvykle 25 %)
- Parfémová voda (eau de parfum; EdP) - 10 - 30 % (obvykle 15 %)
- Toaletní voda (eau de toilette; EdT) - 5 - 20 % (obvykle 10 %)
- Kolínská voda (eau de cologne; EdC) - 2 - 5 %
Někdy se do přehledu zařazuje ještě eau fraîche ("svěží voda"), která bývá často bezalkoholová a obvykle je určena na léto. Koncentrace je podobná jako u toaletní vody. Nejnižší koncentraci vonných látek najdeme v deodorantech a parfémovaných kosmetických přípravcích (tělová mléka, sprchové gely apod.).
V praxi nelze zmíněná pravidla aplikovat bez výhrad; toaletní voda od jednoho výrobce může vonět mnohem silněji než parfémová voda jiné vůně, svěží ovocná eau de parfum vydrží vonět kratší dobu než orientální kompozice v provedení eau de toilette. Výrobci také často vydávají silnější verze úspěšných vůní, které označují jako extrême, intense nebo concentrée, nebo naopak slabší - light, eau fraîche, eau légere. Někdy má toaletní voda mírně pozměněné složení; příkladem jsou např. mnohé vůně značky Chanel, kdy mají parfémové vody nejen silnější koncentraci, ale i poněkud odlišnou vůni.
Používání a skladování parfémů
Existují různé zásady pro aplikování parfému, často se setkáváme i s protichůdnými názory. Každý by si proto měl vyzkoušet, jaký styl mu vyhovuje, neboť i vnímání parfémů je velmi individuální.
Obecně se doporučuje aplikovat vůni na pokožku na dobře prokrvená místa, kde se vonné složky nejlépe rozvinou - na zápěstí, za uši, do loketních a podkolenních jamek. Parfémy dobře drží i ve vlasech. Vůně lze aplikovat také na oblečení, kde často voní mírně odlišně než na kůži. Aplikace na oblečení bývá vhodnější u lehčích, svěžích vůní, protože zde často vydrží déle a víc vynikne jejich osvěžující charakter. Výraznější a silnější vůně je naopak lepší aplikovat přímo na tělo. Pokud je parfém při použití rozprašovače pro svého nositele nepříjemně výrazný, znamená to, že by bylo lepší nanést pouze malé množství bez použití rozprašovače. Parfém by neměl obtěžovat ani okolí.
Různé názory existují také na kombinace více parfémů. Dříve se jednoznačně doporučovalo parfémy nekombinovat, dnes naopak i někteří výrobci podporují své zákazníky v experimentování. Např. módní návrhářka Donna Karanová představila v roce 2005 kolekci Donna Karan Essence, která obsahuje čtyři vůně určené k volnému kombinování. Nejvíce jsou k experimentům vhodné vůně jednoduššího složení.
Parfémy by se měly skladovat na temném a spíše chladném místě. Největším nepřítelem parfémů je světlo, a to jak sluneční, tak umělé. Pro ochranu před světlem stačí nechat flakon zabalený v krabičce, teplota by měla být pokojová nebo nižší; nevhodné je dlouhodobější skladování vůní např. na poličce v koupelně. Ve správném prostředí může parfém vydržet až desítky let.
Složení parfému
Od konce devatenáctého století se při výrobě vůní používá systém, kdy jsou jednotlivé složky uspořádány do tří vrstev pyramidové struktury.
Hlava neboli svrchní tóny jsou nejprchavější složky, které po nanesení parfému obvykle rychle (během několika minut) mizí. Typicky v této vrstvě bývají citrusy. Ve střední vrstvě, v srdci, se nacházejí trvanlivější složky (zpravidla květiny, ovoce), které mohou vydržet až několik hodin. Nejtrvalejší složky (dřeva, pižmo, vanilka, vonné pryskyřice apod.) jsou v základu parfému a voní nejdéle.
